Bojím se

Srdce dávám do dlaně
a dlaň v prachu,
srdce mají saně.

Umřel ale proč?
Každou prašivou noc.
Křičím toho je moc.

Bojím se že zas přijde ten čas.
Kdy někdo z přátel opustí nás zas.
Bojím se, že dostane pozvánku právě dnes,
že navštíví zatracený les.
Tam kde duchové tráví noc,
bojím se, že přátel tam bude až moc.
Bojím se, že zůstanu sama jen.
Bojím se, že nedá mi pokoj krutý sen.
Bojím se, že až probudím se stejný bude den.
Bojím se, že nezmizí nikdy pryč.
Bojím se, že zítra zakope nás rýč.

Není to problém světa,
že smrt dala lásce veta…
Že jeden z nejdůležitějších lidí v poklidu spí…
Že mé srdce smutkem bdí…

Bojím, že na něj nezapomenu nikdy.
Bojím se, že nebude krásných chvilek kdy.
Bojím se, že na něj zapomenu snadno.
Bojím se, že nedosáhla jsem na dno.