Uzlíček

S proutěným košíčkem,
když pokleknout mohu,
a se slzou pod víčkem
se obracím k Bohu.

Nevidíš otče můj?
A odpovídám sám,
nechápeš, zastav, stůj!
Věz jaké štěstí mám.

Uzlíčku nevinný,
však stažený tolik,
až přečteš si noviny,
já podpírán holí.

Nečti, jen poslouchej,
a oči páskou kryj,
a vinu odpusť mi
časem - prosím - ji smyj.