P O M N Í K Y

Stavíme pomníky, prosím Vás komu?
Koho tím chválíme znova a znovu?
Čemu tím fandíme za zvuku fanfár?
Za čas je zbourají docela naschvál.

Stavíme pomníky znovu a znovu,
z betonu, z kamene i z drahých kovů.
Jeden Bůh druhému pomníky ničí,
dynamit na Budhu a už to fičí.

Nechceme Stalina, máme své lepší,
pak je zas zbouráme, na to jsme Češi.
Dražíme Lenina, vstoje i v kleče,
na skládku házíme, i kdyby brečel.

Masaryk nepřál si být mýtem doby,
světil své pomníky, teď má zas nový.
Zmizely z podstavců přemnohé sochy,
bysty i náhrobky vzal si proud doby.

To však, co zůstane, nebude lepší,
sprejeři dělají všechno hned hezčí.
Kradou se památky, bourají sochy,
pomníky mění se tak za dva roky.

Jen ty dva na koni, Žižku a Václava,
Praha si prozatím ze strachu nechává.
Kdyby se naštvali, nepřijdou znovu,
až si zas zahrajem na Bílou horu.

Mít tak ty peníze, co sochy stály,
hladu by nebylo v širokém kraji.
Kdyby ty peníze ležely na hnoji,
půl světa za ně se v pohodě nakrmí.

Sochy jsou pro chudé jak v chrámu "Ámen",
jen chléb je nakrmí, ne však ten kámen.
Jen chléb je nakrmí, když svět je hluchý,
ne sliby partají a jejich sochy.