Smrt na dálnici

Řítím si to dálnicí,
na tom svým pekelným stroji,
nevěřím však vlastním očím,
uprostřed cesty sama smrt stojí.
Tvář kápí má zahalenou,
kosou mi napozdrav mává,
dostávám znenadání smyk,
to často se mi nestává.
Náraz hlavou o asfalt,
helma mi vůbec netlumí,
vnímám všechnu bolest,
popsat ji však nemumím.

Ležím a nemůžu vstát,
pomalu v bolestech umírám,
smrt se ke mě neslyšně blíží,
oči přední zavírám.
Najednou přestávám cítit bolest,
zaplavuje mě vlna tepla,
oči pomalu otvírám
a vidím nejasná světla.
Vidím, že nademnou stojí smrt,
není však strašná,
je taková jiná,
né ošklivá, ale krásná.
Zbavuje mě mých bolestí,
za to jí děkuji,
škoda, že již nežiji,
toho já jen lituji.