Zas další o lásce

Jakou sílu má, upřímné objetí
bělounká labuti se sněhovou perutí
prožít explozi chtíče, při splynutí těl
znovu bych za svitu měsíčku chtěl

Podej mi ruku a nech se vést
smětí možností skrytých v zákoutí cest
do zahrady neřesti, v sadu čiré lásky
pro potěšení duše jedné plavovlásky

už nejsme otroci času, teď jsme jeho páni
vědomi si toho oddáváme se milování
nekonečně dlouze, až do východu slunce
ať rozkoš naše počítá se na celé unce

Otevři mysl a nastav dlaň
srdíčko mé, do ní Ti vložím
rozpul ho ve dví, nebo ho chraň
mocí ďábla, s údělem božím

Lásce se prý poroučet nedá
ať už má ten cit, kolik chce tváří
někdy je to přetvářka, bolest a bída
jindy zas od vášně, krev v těle hoří

Ač nejsem zbožný, ptám se teď Pána
bez všech nadějí a plánů, otázka dána:
"V jakém světě, příběhu či knize
mohl by se zázrak stát
co by v čirou pravdu, proměnil mé vize
že postavím Ti z lásky hrad"