Podzimní obloha

V husté mlze, odkrývající jen kousek světlého nebe
Sedíš uprostřed ulice
A hledíš na své roztrhané nohavice
Chlad a zima pod skromný tvůj šat vniká
A ty marně hledáš bílého poníka
Čekáš na něho již celý den a noc
A odmítáš cizí pomoc
Víš, že sama musíš se poníka dočkati
Aby si mohla pokračovat do daleké krajiny
Mráz tvé tenké ruce nemilosrdně trápí
A slzy stékají po jemných skráních
V zimě na tváři v led se mění
A kapky vody na řasách jemných zamrzají
Zkřehlé nohy jen roztrhané staré škrpály pokrývají
A nohy rychle promrzají
Upadáš do nekonečného spánku
Když!
Očím svým nevěříš!
Bílý kůň k tobě rychlostí běží
A krutý zimní den
V krásný slunný se mění
Z řas jinovatka mizí
A led z jemných skrání odchází
Tělo se pod září slunce opět narovnává
A oči dychtivě hledí na modrá oblaka
Usedáš na bílého svalnatého koně
Necháváš se unášet do nepoznané země