Ticho
Ticho
u jednoho jména
na Literu
mi vyrazilo
dech.
A srdce puklo.
Vykřikla jsem bolestí:
Vrať se mi
Má básnířko!
Ještě jsme si
Všechno nevyzpívaly.
Prosím…
To je ale hloupá legrace!
Pokud ovšem
Tvá loďka
Už dávno
Nedosáhla
Druhého
Břehu.
(Víš
Volám asi trochu pozdě
Skoro měsíc jsem se brouzdala
V azurovém a tyrkysovém moři
Které máš tolik ráda.)
Slyšíš mě?
Těšila jsem se totiž
Že:
Jednou
Někde
Půjdeme si naproti
A obejmeme se
TAM?
To opravdu nemyslíš vážně?!
Že ne
Ty
Holka moje…
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Postupně přichází další a další literáci... kteří vzpomínají... Vždy mi to znovu otevře ránu... a já nemohu jinak... než dát opět prosolený komentář... svými slzami... navždy bude ve mně... kousek její síly. Díky, Liv :-*
22.10.2007 10:28:00 | Levandule
přesně tak Liv ..
jak napsala Lota..
ve vzpomínce zůstane.. a vždy se k ní můžeš vrátit..
08.10.2007 17:53:00 | Najlin
Ano, milovala moře...její jméno vonělo mořem...ale neodešla...zůstala ve vzpomínce...i když pro nás živé je to ukrutně málo a moc to bolí...
08.10.2007 12:21:00 | Lota
Však ano, ale zůstala v naivní myšlence svého vlastního já. Teď mají duše klid. S něčím jako je smrt se těžce srovnává, to se musí zažít, jen z toho neplyne žádná životní zkušenost, spíše úleva.
08.10.2007 00:38:00 | M.V.Jung.