Stromy

Jak jste moudré
a staré.

Sesycháte
v rozestlané duchně podloží
gesty svými kážete mravnosti
ve větru šeptajíc
„jen pojďte blíž,
holoto“.

A my
omráčeni pokorou
schouleni krčíme se opodál
ty naše hlavy neomalené
postrčené
z pod kapuc dětského vzdoru
čekajíc
jak houby po dešti
na tu chvíli
sběračů.

Ale vy
pánové
ač chcete-li
neb nechcete
nám zralost mládí uznanou
nebem, zemí
svící plamennou
vy nám ji už
neurvete.