Při krápějích smutku

Při krápejích smutku...
v hluboké já sním o Tvých rtech,
Nevím jak jsou žalostné,myšlenky,,
co prázdnotou se mi honí v čas..Levandulová vůně..usíná mé tělo..
Přestávám vědět..co by teď zrovna chtělo..

Andělská noc s andělským,,dnem,,,mění se..v rampouchy..oddaných žen,
umírá volnost..umírá svoboda...
umírá...noc.. a umírá démonská podoba...

Čas píše 21:21.. čas opět utíká a já s ním...teď odcházím..
Bez Tvého rozloučení smutním jak..duch..měním se v nic..měním se v průhledný vzduch

..krásná to vůně..já Přecházím břeh..
loučím se...měním se v dech..
v tlukot..srdce..co nikdy nedotluče...v tlukot...kladiva--co nikdy nic nepřitluče...
...usínám...