Ráno devátého října...

Alejí kolem řeky vracím se k mostu zpět
Zakaboněné jitro
Pár psů volně
pobíhá mezi stromy
Pár kačen na hladině
i majestát Řeky
Bílá labuť

Tím ránem procházím
se slepeckou holí jitra
hledám vhchod
pod zvonkem Dnes
Vím že tam všichni jsou
Jako vždy
na svých místech
Uzlíky na niti si připomínáš
Kolik dnů
...ještě ti zbývá

Nekonečný příběh
Zase zní zvony
a jitřní rozpočíná mlékař
Netrpělivé madony
kojí den
...lahví s dudlíkem...
Bílá hůl po chodníku
nejistě oťukává zem
na křižovatce ulic
Včera,Dnes a Zítra

Neslyším hejno holubů
zatáčet nad střechami
Ten svistot křídel
v tom jitru mi schází
Neslyším píseň malé Mariel...
Jen lomoz kol jedoucího vlaku
někde za viaduktem
Kde teče už jiná Řeka
a bláznivá Viktorka
spí tam na kartonech od Plzeňského piva
pod starým vojenským kabátem
a Lidovkami
na titulní straně s Topolánkem
který před Elysejským palácem
hází do davu čumilů své úsměvy

Ten den se těžce rodí
V mátožném šeru mlžné šedi
trčí konstrukce rozestavěných mostů
spíš jako strašidelné oltáře smrti
než jako počátky cest
A přece už brzy po nich budou ťukat
slepecké bílé hole zástupů
spěchajících někam za obzory
Dnem i nocí
pořinou se slzy reflektorů
řev motorů a klaksony
budou třást tím světem pod Beskydami
kde po stráních se popásají srny
mezi hromadami šterku
a mohutnými náspy
nesmyslných pásů z oceli a betonu
ťuk, ťuk, ťuk
má Lásko
zaběhl se mi můj pes
na sídlišti mezi domy
červený křížek měl na obojku

U mostu voda hučí o pilíře
a dlouhý kmen starého stromu
Zůstal tam od povodně
Jdu cestou kolem Prohazkova domu
Tam uvnitř slyšíš rachot tiskařského stroje
Dnes tisknou Bibli v angličtině
Vazba je z nejjemnější kůže
pro hotely Hilton potištěná zlatě
Budou tam ležet na nočním stolku
se dvěma bonbony a obálkou
s pohlednicí
která stejně skončí v koši na odpadky
s banánovou slupkou
a prázdnou lahví od finské vodky

Na Hlavní už zní kroky prvních chodců
Před vchodem do páchnoucí hospody
které se říká u Partiky
stojí pár ranních hostů
a od poslední sirky si připalují cigaretu
Vánek nese modrý závoj k oknu
kde v patře ozývá se dětský pláč
Přehluší ho obhroublý křik ženy
Z okna se vyklání:
- Starý polez už, bo musim do roboty! -
Jeden z nich potáhne a vchází těžkými dveřmi
do vedlejšího vchodu
Je havíř...po noční...

Jdu ulicí zpět do života
Těžko od Řeky se vrací
do ulic probouzejícího se města
Jdu k náměstí pak okolo kašny
Nadechnu se vodní mlhy
s vůní čerstvě napečeného chleba
Tak voní úterní ráno devátého října
Dusím v sobě strach a obavy
Kolik dnů ještě mi zbývá...?

Míjí mne mladá žena
S úsměvem na tváři mě zdraví
"Dobrý den!"
Je krásná
je rozkvětlá štěstím vysněné Lásky
"Dobrý den!" - odpovídám
"Jste dnes ze všech nejkrásnější!"
K pozdravu přidám jednoduchou větu
Zablýskne očima a pošle mi vzdušné políbení
Dnu ještě sedmnáct a půl hodiny zbývá
Jsou ozdobeny šperkem úsměvu té mladé ženy
Je ráno devátého října roku dvatisíce sedm...