O životě a snech

Zůstávám v pozadí a tuším co má se stát,
hledat a nalézat, snít a přitom usínat.
Život se probouzí jen když jdu spát,
všechno je matoucí, duši chci zpytovat.

V závěru dne můj mozek svobodný jest,
chci si říct dost a ze snů se snést.
Podívej na okno mlhavé se zdá,
průčelí do domu sněhem nám zapadá.

V tichosti šera poznávám svůj svit,
čím tady jsem a čím jsem chtěl být,
za dveřmi v chodbě strach na mě číhá,
říkám si bože, kolik mi zbývá?

Splní se někdy všechny mé sny,
nebo se život už nezmění.
Rozum mi říká buď jak buď,
hlavně buď zdravý a nedělej dluh.