POUŠTNÍ

Místo smrdutý bublající
bažiny
(jenže vybuchující životem )
se ve mě usídlila poušť
tak klidná
tak smutná
tak neúrodná

Schovávala jsem se v krabici
po kotníky vlastní krve
a nikdo z nich tam nebyl

Tak jsem se rozhodla viděl vás
a rázem jsem vás přistihla že mi vracíte krev
do žil
a vytíráte do posledních
zbytečků

A nakonec jsem křičela
"to bylo! to bylo! to bylo!"
s tím kousíčkem míče
spřízňujícím

A tak jsem se projednou neopila

A ty kytky co vám vyšlehly ze srdce
mnou prorostly skrz na skrz
a já s váma tancovala na ulici
a válela sudy po chodníku

A zjistila že projednou můžu bejt pouštní ještěrka
tak smířená
tak vaše 
tak šťastná