Co jsem zač?!

Dívám se na svou mladou vražedkyni,
ptám se jí, zda použít chce chinin?
Dýku však vyndala a čepel políbila,
dýku do svého těla zanořila.

Měla zabít mě a věděla to dobře,
její oči přestávaly svítit modře
a v tváři barva mizela.
"Tohle jsem vlastně nechtěla,

zabít ale tebe já nemohla.
Smrti neutečeš a ty to dobře víš,
další příjdou. Dobře má slova slyš!"
A s úsměvem na rtech zemřela.

V tu chvíli bolela mě duše,
umřela kvůli mě a neměla tuše,
že nebyla první ani poslední.
Netušila, že jsem prokletý.

Takto umírají vrazi,
které na mě posílají.
Umírají záhy
a pak v zemi hnijí.

Snažili se mě zabít na sto způsobů,
mezitím jsem vykopal až moc hrobů,
aby bylo kam ta těla skrýt
a já mohl ještě normálně žít.

Padla již třetí agentůra,
mrtvých bude dále asi fůra.
Nikdo to nevzdá, chtějí se mě zbavit,
otráví mě jedem, začnou se sami dávit.

Snaží se zabít, koho zabít nejde,
brzy další život ze světa sejde.
Kdo jsem, že neznám slitování
a smrt ne na sebe, ale na druhé přiháním?

Co jsem zač?!