Frídě Kahlo

Žena jsi a nejsi žena,
bolestnou sudbou zasažena.

Zranění, co Tě potkalo,
navěky stigma nechalo.

Každý pohyb trýzní žiješ,
z rozkoše studny ráda piješ.

Malířka bolesti a krásy,
s okolím vrásky neděláš si.

Plátna ze štětců sténání,
z omylů kdo Tě zachrání.

Láska k lidu, vlasti, tělu,
Ty nevěříš na nevěru.

To Tvůj muž a přece cizí,
zklamání se těžko sklízí.

Tisíckrát Tě nechal být,
aby se mohl navrátit.

Všechno ze sebe si dala,
nic pro sebe nenechala.

Byla jsi silná, a někdy ne,
Tvůj život v barvách vidíme.

A konec: na plamenném loži,
překrásná Frído, krásně hoříš.

I ve smrti jsi milována,
do Ráje vede z lásky brána.