Ona

Vešla, a já se divil, kde tak dlouho byla,
ta hodná i zlá, milosrdná i krutá milá.
Ona přišla, aby kalich života mého vypila
a tělo mé-již navždy-pohřbila.
Blížila se, a já se těšil na její objetí,
na to, jak má duše konečně odletí,
na dotyk kosy čerstvě nabroušené,
chtivě jsem se podíval do té tváře vznešené,
prázdné oči, a ten krutý smích,
netušila, jak rád ho slyším znít,
šeptala mé jméno a rozpřáhla ruce,
chtěla mě pronásledovat, ale já vrhl se k ní prudce,
ale když si včas uvědomila svou chybu,
zmizela bez jakéhokoli pohybu
a aniž řekla jedinou větu
nechala mne napospas tomuto světu.