Poslední zvonění

Chodíte městem, skryti v maskách
a pískáte na píšťaly
Trápíte se v posledních svých láskách,
hořkou láhev jste to načali...

Tápáte v tom o čem víte,
jak marné to musí být
Poslední záchvěv citů sníte;
přede všemi nejde skrýt

Bojíte se, že všechny ztratíte
na cestách džunglí klikatých
Vše již brzy splatíte,
všechny dluhy, není nevinných

Vzpomenete páně Kryla,
opilí namol, ne od radosti,
jenž z hořka se již dávno skryla
a dostala ránu tvrdou pěstí

A tak tápáte láskami,
jenž pomalu plynou pryč,
vedeny růžovými stěnami
v ten velký svět, v ten kýč

Už neptáte se ani
proč a kam že máte jít?
Zklamání nikoho už neraní
jdem‘ už se jenom zpít.