Shon

Dýmí mi pod nos
kouř všedního pění
pěšinkou notuje si
človíček brzoranní
hýří vtipy
smích tupě duní
na vrata plechová
zakysaných duší
jež v tichosti se soustředí
v monotónní start
každodenní.

A tak jdou
ty shluky jedinečnosti
každých pět dnů v týdnu
lovit žití
pro přežití
chytat štěstí
v neštěstí.

Kdo ze sedmi dnů
nám jen dvě noci dal?
Kdo výron našich emocí
na dva dráty sletoval?

Jsou krásná rána
probuzení
dva v jednom loži
roztaveni.

Miláčku, zítra jdeme do práce
a děti naše
v máločase
šíleně rychle dospívají….