Jednou přijde

Jednou přijdeš, já to vím.
Nebudu stát na zadních, nijak odporovat.
Vzdorovat ani zdržovat,
bez váhání podám Ti svou ruku,
a připravena k prvnímu kroku,
následovat Tě po Tvém boku..
Budu..

Ty provedeš mě krásná s kosou,
co máš nohu kostnatou a bosou.
Zhalíš tvář mou černým závojem,
jímž každý je chvilkově opojen.
Povedeš mě..

Budu Tě následovat mlčky a poslušně,
svou vnitřní sílu odevzdám do schránky pro duše.
A klimbavým pohybem budu následovat,
tam kam budeš mi cestu ukazovat.
Tak půjdu..

Nasednu k Cháronovi do loďky a zaplatím,
Kerberose cestou po hlavách pohladím.
Vodou z řeky Stix ruce si omyji,
brouzdat se jí budu, než dopluji,
k tomu pověstnému druhému břehu..

Tam má prý čekat tě, kdo Tě měl vždy rád,
snad člověk, či chlupatý kamarád.
Stane se průvodcem temným podsvětím,
bude cestouvat se mnou a já s ním..
K místu mě určené životem..

A až dojdu do pekla či k očistci,
a budu políbena přítelem na líci,
půjdu sama tou cestičkou zdlouhavou,
co line se dráhou zlatavou,
až nahoru..

Tam vyslechnu soud, rozsudek přijmu,
buď zůstanu a nebo schody opět sejdu.
Odpykám trest nebo budu odpočívat,
další síly pár let opět nabývat..
Než připravena budu opět se narodit...

Ať křídla anděla se svatozáří,
nebo rohy co ohněm ve tmě září.
Čeká mě to zas a dokola jen znova,
nastoupit opět do nového života...
A chyby spáchané napravit ..
Měla bych to tentokrát nějak poladit,
a zůstat na tom měkkým obláčku..