Dívka dávné doby

Kdysi byla jedna osoba,
jenž měla vlasy,
jako tma.

Ta osoba upřímně se na mě dívala,
jako by zkoumala,
co v duši se mi ukrývá.

Když polibek na rty mi vložila,
mě podlamovala se při tom kolena.
Mé srdce při tom objala,
a po tváři mě hladila.

Však jednoho dne mě zradila,
a srdce mé ostrým nožem probodla.
Jako by ona byla bezcitná,
a věděla co by tak způsobila.

Však tajemství lidského ducha,
nespočívá v nenávisti člověka,
ale v pochopení,
co v srdci se ukrývá.

Pak diví se,
proč nečiní tak jako ona,
když říká o sobě,
že je mrcha.

Láska je silnější než zloba,
nejde nenávidět anděla.