Báseň bez rýmu II.

Vrba

Stojíš tu u řeky,
asi přez sto let,
zakletá na věky,
čekáš na chvíli,až příjde tajemství.

Až příjde někdo,
kdo tejemství své,
svěří ti,
kledba odpadne a ty budeš volná.

já jsem přišel,
všeptal jsem do tvých útrob své tajemství,
ty jsi ožila,
to byl okamžik štěstí.

Stala se z tebe dívka,
s krásnými dlouhými vlasy,
a snědou hebkou tváří,
jsi teď jako hvězdička,
která na nebi záři.

Mé tajemství, které slyšela jsi právě,
drž v sobě na věky prosím,
neposílej ho dále!