Submisivní děvka

Proč jsou slova krátka, nedostačující,
když vysvětlit bych chtěla .. jak moc.
Jak moc, jsou jeho slova skličující,
když v zahalení vět, říká pohrdavě DOST!
Zaslepeně..

A pak, přítel, co váží si vás, a rád i prý má,
s úsměvem na rtech, submisivní děvkou nazývá,
právě mě..
Najednou, tiše a pomalu,
cítím, jak nepatrně odstrčil tu závoru..
Jenž brzdila průtok chvilkové bolesti..
v koutcích očí krčí se slzy,
bez zájmu...

Nechce chápat a nepochopí,
že můj strach nepovolí,
do té doby, dokud druhý,
nebude v bezpečí zas spát..
Tím prokazuji, možná špatně,
že cit umím i jiným dát ..

i když si to nezaslouží..

A tak klidně spěchat nocí,
Budu!
Když smutný štěkot vroucí,
cestu bude ukazovat,
a měsíc děsit k smrti.
Já vždy zašeptám, nejsi sám,
podívej se tady ..

A ruku bez váhání podávám, Tobě i jemu..

Nechápeš.. a ani nikdy chápat nebudeš,
mě, mě to může jenom líto být..
Však na straně mé, jinak si nevybereš,
já totiž umím, i pro Ty druhé žít ..

A tak odsuzuj mě, z jedné strany nebo ze dvou,
klidně nazývej submisivní děvkou..
I za to označení, budu pyšně na místě svým si stát!
Budu tam, kde i jen nepatrnou silou, mohu a umím pomáhat..

Však na konec otázka poslední,
když jsem přeci tak submisivní ..
Přemýšlej ..
Kolikrát submisivní jsem byla i k Tobě?

Třeba jen myšlenkama …
Nemyslíš, že ta děvka tam je zbytečná?
Děvka = nevěrná?
Snad jediné co s ní společného mám,
však jinak do příček tohoto označení – nezapadám..

Ps: I Tvá slova bolí ... někdo by napsal však jen, vole..