Bláznivé představy

Mám ráda různé představy,
ale často mě zastaví
- zdravý rozum...

Co třeba...
Tím bych začala
- do háje bych svou šéfku poslala,
řekla bych jí, jaká je zmije,
bouchla dveřmi, a adieu !
Práce bych nechala.

Jenže...
Doma nejsem sama,
ve schránce šustí složenkama,
a tak se kousnu do jazyku,
slova spolknu, honem v mžiku.

No, a co třeba...
Brzy ráno v tramvaji,
lidi znuděně zívají.
Co kdybych místo zívání,
vystřihla trochu zpívání ?
I taneček bych přidala,
sluchátka z radia vyndala.

Ale ne...
Na to jsem zbabělá,
už teď se trémou červenám.
Sluchátka sice vytáhnu,
zívnu si,
a vychladnu.

Anebo...
Skočit si padákem.
Že tohle chci ? Jen zázrakem.
Překonat sebe a svůj strach,
a sama sobě vytřít zrak.
Ale vzhledem k silné závrati,
ten nápad rychle se vytratí.

Vypadá to jak bláboly ?
Ale ty přece nebolí.
Útěkem do fantazie,
v člověku dítě pořád žije.

A kdo ví...co o sobě víme,
mnohdy se sami překvapíme.

A to, že tady spare žije, je pro mě čirá poezie...