Ostrévka

Pod Bílým křížem stojí
osamocená
ve stráni nad potokem

V pozdním odpoledni
jakoby zamyšlená
v sobě
o milého se bojí

V sychravém dni
bez suknic
bez spodniček
jen tak
zoufalá
k obloze spíná své drobné ruce
Co jsem já nešťastná
co jen jsem udělala
že zůstávám sama
opuštěná...

Ve zlatě javory a kleny
šípek červeň svou
pod listím probleskuje
a břízy
svými drobnými lístky
jímavě zvoní

Jen já nebohá
stojím tu
déšť nedéšť
Ráno mě zalehne jíní
Kde
ach kde jen jsi
můj pane
...můj milý...

Šedý mrak přetéká z kopce
a žene se do údolí
Ledový větr protančí pastvinou
až všechno se pod břehy choulí
Jen ona jediná
stojí tu proti všem
jen tak obnažena
Čeká na milého
co někde se strácí
ve stráni pod smrčinami

Nemá slz k pláči
jak chudé děvče z hor
paže má šlachovité
na dlaních suky
Bez ňader
bez hýždí
je jako kostlivec
zabodnutý v poli
a přece je krásná
a přece létem
ještě dnes voní
Kolik z vás by závidělo
parfém z beskydských kopek sena
když jarem a květy vyzdobena
tak úchvatně bývá provoněná

Teď stojí tu
pod Bílým křížem
nahotou zostuzena
smutná a opuštěná
jako nešťastná osamělá žena...