Krásná upírka...

Ach, krásná upírko,
proč roníš slzy,
ty, která můžeš mít vše,
sedíš a bezmocně vzlykáš.

Kdo ti způsobil bolest,
ať kdokoli, bude potrestán,
krutě potrestá ho tvůj pán,
co nový život ti dal.

Tak neplač,
buď veselá,
tvá tmavá kukadla od pláče zarudlá,
teď neprozrazují to, žes neřestná.

Cesty osudu v sobě skrýváš,
pouze on ví, které to jsou,
příběh svého života tajíš,
svou pouť lásky i bolesti.

Zažilas mnoho událostí,
tvůj život je jimi protkaný,
jako pavučinami onen kout,
jenž před zraky skrytý jest.

Máš v rukou ten nejvzácnější poklad,
dlouhý život a neomezenou moc,
přesto teď smutně hledíš do prázdna,
proč, krásná upírko?

Své zlaté vlasy zdobíš černou stuhou,
víčka halíš třpytivým prachem,
jako když zem zahalí černá noc,
štíhlou postavu máš v přepychovém plášti.

Jsi temná královna,
vládkyně temnot,
pro smrtelníky neznámá,
nesmrtelnými uznána.