Pro mého Andílka

Jeden krásný den, měla jsem zvláštní sen...
Potkala jsem bytost, nádhernou duši...slečnu, které to strašně moc sluší...
Jejíž dotek byl pro mě lékem na vše...
Po jejímž pohledu toužím stále...chci jej ještě...
Její rytmický dech mi dával sílu...její tichá slůvka mi dávala víru...
Přítomnost její duše mě naplňovala... tím víc, čím déle jsem s ní byla...
Vzpomínám na její horké rty...které mi předávaly lásku a mnoho tepla...
Obejmutí...jako by mě objímala sama sebou...svými křídly...
Když se poohlédnu zpátky...když se vrátím těmi vrátky...řeknu si...
Byl to Anděl...
Teď sedím zde...sama...v tichu svých myšlenek a vzpomínám na ten zvláštní sen...ale...
On to vlastně nebyl sen...já to zažila...
Z těch krásných okamžiků jsem se skutečně těšila...
Ještě teď cítím tu vůni jejího těla...jako by to bylo právě včera...co tady...u mně...v mém doupěti byla
Tak teď sedím a píšu svůj pocit...nechci ho jen sama v srdci nosit...předávám ho dál...
Snad ho zachytí i ten Andílek, co u mě zapomněl svůj pár křidýlek...která mám pečlivě uchována pod mým polštářem...
Posílám něhu...lásku a věrnost...porozumění...přátelství a čestnost...
Jen Tobě...můj Anděli strážný...jen Tobě...a to navždy...