Balada pro Gryfa

Gryf pomalu ale jistě umírá
Ale ne, je to naše rodina
Podejme mu lék
Hledím na cechy a jímá mně vztek

Ten vztek vrací sílu žít
Proč jen nechce skoro nikdo Gryfem být?
Gryf je krásný, hrdý, nepolapitelný
Pro Gryfa i hvězdy by zbledly

Gryf je sám proti všem, má odvahu
No tak, Gryfe, vytři s Vlky a Kočkami podlahu
Není to taková dřina, jen chce to sílu
A tu má každý v tomhle cechu, bez rozdílu

Tak povstaňte, Mistři, mého cechu
Ukažme ostatním jejich místo v pelechu
V pelechu z porážky a hanby
Tak dost, povstaňte, je konec srandy

Až přijde čas Gryf povstane z popela
Bude jako Fénix; pak budu moct říct, já to věděla
Ale asi to ještě, moji milí, potrvá
Ale ten čas bude Gryfa obnova

Do té doby já pomalu umírám
Spolu s Gryfem tajemství cechu pohlídám
Než nadejde ten čas
Kdy Mistři Gryfa povstanou zas!