Proč?

Vítr se proplétá v korunách stromů.
Řekni mi, proč jsi utekla z domu?
Všechnu svou lásku Tobě jsem dávala,
vždycky jsem přiběhla, když jsi mě volala,
štípance mazala, náplasti lepila,
neřvala, když jsi se poprvé opila.
Za Tebou stála každičký den
a každý večer mohla jsi ven
užít si života, užít si mládí.
Já přitom čekala, kdy se mi vrátíš.
Měla jsi volnost, měla jsi svobodu...
To přece není důvod k odchodu!
Co bylo špatně? Něco jsem zkazila?
Vždyť dobře víš, že jsem se snažila.
Stále mi říkáš, že mě máš ráda.
Teď mi však najednou ukážeš záda.
Odejdeš - a už se nevrátíš.
Dveře se zavřely. Spadla mříž.
Do ticha zpívá jen nářek klavíru,
po Tobě zůstal pouhý kus papíru.

"Mám Tě ráda. Snad mi to jednou odpustíš..."