Spirála
Spirála
Myšlenky tonou
v bezbřehé hlubině,
slepé oči
bloumají tmou.
Kol cizích domů
známý van samoty,
potkáváš stále,
dýchá tebou.
A nehty doby
omítku drásají
na bílé kosti
co hledají smysl stát.
Oči jim svítí
domovním teplem,
za okny nevěří,
v uliční chlad.
Býval jsi někým,
najednou nikdo,
zkroušený život
ve spirále.
Rozervi cáry
proklaté mlhy,
zpříma pohlédni
a tak dále...
v bezbřehé hlubině,
slepé oči
bloumají tmou.
Kol cizích domů
známý van samoty,
potkáváš stále,
dýchá tebou.
A nehty doby
omítku drásají
na bílé kosti
co hledají smysl stát.
Oči jim svítí
domovním teplem,
za okny nevěří,
v uliční chlad.
Býval jsi někým,
najednou nikdo,
zkroušený život
ve spirále.
Rozervi cáry
proklaté mlhy,
zpříma pohlédni
a tak dále...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
A nehty doby
omítku drásají
na bílé kosti...
já píšu většinou o pocitech v sobě a kolem sebe, neumím popsat takovýhle věci, každodenní... takový ty co sou mimo mne... asi budu sobec :o)
24.01.2008 21:35:00 | hanele m.