Poslední večírek

Nad sklenkou rumu si pohrávám s pistolí,
alkohol po čase mění můj svět,
už mě nic netíží, už mě nic nebolí.
Zápisník plní pár posledních vět.

Přestože rum teď tupí mé smysly,
nemohu couvnout, nechci se vrátit,
bolest teď necítím, však dál je v mé mysli,
myšlenky na zítřek musím hned zvrátit.

Papír je zaplněn, dopsal jsem vykřičník,
za slovem, za větou, za celým večerem.
Vždycky sis myslela, že jsem jen uličník,
v pekle to, miláčku, v pekle to proberem.

S Tebou v mé blízkosti zažil jsem štěstí,
bylas mi oporou a já zase Tobě.
Zuřivě udeřím do stolu pěstí,
v nezkrotném afektu, v příšerné zlobě.

Vím, že si za všechno můžu jen sám,
tvé tělo je nehybné, pod stolem leží.
Ještě Ti naposled polibek dám,
čas se teď zastavil a přece dál běží.

Ústa svá přisál jsem ke Tvojim rtům,
čelo Tvé skrápí mé slzy.
Pistole u spánku, zmáčknu a bum,
zas budem spolu, budem a brzy.