Volné myšlenky

Za okny námraza,
teplo odešlo, zima začíná,
pes pokládá hlavu do klína,
a teskně kňučí..

Zvuk co doléhává až k uším,
koutkem smyslu tuším,
že za vším je jen strach ..
udělat ten první krok..

Tam kam pohledem nevidím,
kde kouřové signály vytváří dým,
a snaží se něco říct,
však marně …

Já cizí řečí nemluvím,
jen přibližně, trošku si odvodím,
co říká mi to teskné kňučení,
jenž z nozder zvířete se line..

A čas jenž pomaloučku plyne,
kolébá v postýlce smutku,
vyprávíc životní pohádku,
nicotě v peřinkách...

Připomínajíc, díry v červánkách,
když slunce s oblohou se loučí,
a oči přec jen touží,
po světlu, nikoliv po tmě..

Však, když kotouč rozžhavený zhasne,
rozsvítí se lampiónový průvod,
jenž dal nejen naší zemi původ..
To shromáždění meteórů..

Posílají šupem dolů,
malá přáníčka, snad se plní,
snad díky nim hladina se vlní..
Když cípkem těla zavadí o povrch ..