Otroci

Duše se dá zlomit
Srdce roztříštit
Před pánem hlavu sklonit
Rána holí bolí; čeká na příští

Člověk jako zvíře spoután
Jeho vůlí jsou pánovi příkazy
Pláču, když kolem sebe koukám
Odevzdanost se šíří jako moru nákazy

Zlomili lidskou vůli k životu
Netečnost je obestírá, jak nákaza moru
Chtějí postavit se před poslední porotu
Pár srdcí, je však plno vzdoru

Těch srdcí je málo a přece dost
Srdce se zhojí, člověk však nezapomene
I ten pes s radostí hryzá kost
V jiných časech kmet si vzpomene

Pak se smutkem bude vyprávět
Tenkrát s pány život byl jhem
Bardové o hrůzách budou pět
Každý lenní pán byl zlem