Hroby bez kytiček

Do tváře rudé hanby
jedovaté jako zuby mamby
ryji vrásky ostrým dlátem
- vždy jsem chtěl být katem.

Chtěl jsem vidět torza těl,
posílat bídníky do pekel,
chtěl jsem vidět téci krev,
žal slepých duší, bolest slepých střev.

Když nad popravištěm svítal
měsíc a pod žárem mých očí tál,
když ležel jsem tam na zádech
a snil o lidských pádech,

o pádech do temnot, plných
bolestí ducha, jež přináší vlny
ze středu samotných lidiček.

A hroby? Prázdné – bez kytiček.