Kudy kam?

Až se půjdeš projít lesem sám,
zastav se a chvíli rozjímej.
Možná, že Ti cennou radu dám,
okolní svět vůbec nevnímej.

Po tváři nech klouzat kapek proud,
o světě srdcem přemýšlej,
je jako rébus, s kterým nejde hnout,
ty nemáš důvod být na sebe zlej.

Veliké soukolí drtí Tvou duši,
ta tiše uvadá a pomalu zmírá,
myslíš, že, příteli, myslíš, že tuší?
Ty nevíš, já nevím, zbývá jen víra.

Nechci si v životě na lásku hrát,
slepá je dušička Tvá, která bloudí,
Věřím, že stane se, co se má stát,
Nechápe nic, ten kdo mě soudí.