Dcera řeky

Běžím po vodní hladině.
Já jsem říční víla.
Už se nebe stmívá,
měsíc odráží ve vlnkách.

Vítr píská na vzdušné flétny,
vodní hladinu roztančil.
Na břehu rybář skotačil,
když na prut chytil rybu.

Vítr skončil svoje sólo,
hladinu řeky uspal.
Všude klid a ticho.
Černá noc rozsela hvězdy.

Září jich přes miliony
Jsou jak zrnka písku.
Jsou zlatými tečkami
na černočerném podkladu.

Temná bytost na břehu,
již vábí světla zbloudilá.
Bludičky ji svedly z cesty
voda se nad ní zavřela.

Nemohla jsem pomoci,
průsvitná dcera řeky.
Matce patří lidské duše,
které světu nevrací.