Touha

Stojí štěstí na rohu
hubu od ucha k uchu.
Pořád tak roztlemené
povídá si v duchu:

Práci dělám podivnou
sebe jiným nosívám.
Proč zrovna právě já
co z toho vůbec mám.

Na radost druhých
povinně civím.
Spokojené lidi
každý den vidím.

Vděčnosti oni neznají
mám toho všeho dost.
Nestačí mi jenom
že vítaný jsem host.

Smůlou bych chtělo
jediný den být.
Nikým nevolána
mít trochu klid.

Občas se přilepit
na tělíčko cizí.
Ve chvilce vhodné
hned jak štěstí zmizí.

Projednou něco brát
už pro ten pocit.
Roh hojnosti své
opět si naplnit...