Mým milovaným

Umíráte všichni
co jste drazí
mé duši a srdci

Uvadáte jako květiny
bez vody
a jak házejí se ony do koše
padáte vy do svých hrobů

Před branou zástupy stínů
- věčnost -
prázdná fráze
postáváte bez emocí?
nebo závidíte?
milujete? …

Tlejete ve svém hrobě
červy vás žerou
prach mísí se s prázdnotou

Jen hlasy v povětří
tu po vás zbudou
teskné, smutné, vyčítavé

Vyčítáte život
to, co vám bylo odepřeno
ale já se neprosila

Proklínám život
Proklínám smrt
Proklínám lásku
…A co pak zbyde mi?

Ptám se proč?
Proč?

Pláču nad hrobem
a vyčítám si
slova, co jsem neřekla
pohlazení, co jsem nedala
lásku, kterou jsem neprojevila
úsměv, který jsem nevěnovala

Ale přece jsem Vás milovala
a ze srdce nevyhnala
budete tam
navždy!