Sníh a hudba

´´Jen menší nádor, To nic není´´řekla a usmála se....

Venku sníh potichu voní,
padá, proplouvá krajinou,
my máme výhodu, nejsme ti,
kteří na něj dosáhnout nemohou.

Jsme sněhem, bílou oprátkou,
jsme bílím závojem, studenou komnátkou.
Jsme rampouchy co zahřejí na srdci,
Jsme bezbolestná rakovina.
Od první pomoci. Jak vlaje, sviští letí,
o něj světlo se tříští, jako malé smetí.

Auto co před chvílí polkla nám zem,
vězí pod vězením, ledovým sněhem.
A to světlo, stále dopadá na roušku briliantu,
co jednou ročně, v životě nám vrávorá.
Sníh už zas na nose roztává
a já olíznutím zalepuji další obálku,
stoletého roku, dnem za dnem.
Rok po roku...