Osude vyzyvám tě na souboj

Naděje, co prý neumírá
Krůpěje, pavouček ráno snídá
Hrdost, co je má síla
Radost, když navštíví mě víla

Láska, co mě ze snu probouzí
Sázka , jež do pekla přivází
Pravda, co mnoho mě stává
Křivda, jež se nám dostává

Lež, co tolik nás trápí
Věž, která hrdě nás vábí
Útroba, jež nás polyká
Žaloba, co nás zamyká

Na deset západu klíčem
Osud náš, naším bičem
A ticho co nás zabíjí
Čas, jež jako vše pomíjí

Zrada, co tolik nás mučí
Vítr, co žalostně skučí
To je teď mým sonetem
Hnízdo, co pro mě doupětem

Pláč, který zastavit nejde
Když z očí, z mysli sejde
A tak tu teď tiše lkám
Na život zlobně nadávám

Co mi to do cesty staví ?
Proč do očí podívat se mi bojí ?
Má strach,že stane se z něj snad
Kámen, v nějž promění ho had ?

A tím hadem budu já ?
Jindy milá a teď zlá
Tak se na mě koukni přece
Neschovávej se v řece

V řece co úkrytem je stínů
Když na mém skonání máš vinu
Tak pojď semnou v boj se dát
Nemůžeš se furt jen schovávat

Já chci tě vyzvat na souboj
Tak pojď a nic se neboj
To tys tu přece pánem
Tak utkej se s kmánem

Co ti ni k nohám nesahá
Však šlechtí ho ale odvaha
Tak pojď a neboj se víc
Vždyť tobě nestane se nic

Maximálně já budu obětí
Pro mě to ale nic nemění
Tak pojď a neboj se už
Do hrdla mého klidně bodni nůž

Pokud to bude spravedlivé
Ať zvony zahrají mi tóny tklivé
Ale pokud já vyhraji duel ten
Splníš mi můj sen

Co víc mohla bych chtít ?
Než svým snem si žít
A víc už nevidět
Jak ublížil mi tenhle svět …