Ústrety

Na břehu řeky Svratky,
voní mi snad ještě léto.
Pojídám svoje vlastní zvratky.
A jak mi chutná! V době této.

To co jsem vyblil na talíř....
moji milý na mou věru,
nestálo to ani za nalezený halíř,
natož pak za špatnou pověru.

Bez mého nejlepšího vědomí,
co se včera tak hezky smálo.
Vyzvrátil jsem zbytky svědomí,
a nebylo toho málo!

Ze zbytky mé poslední vůle,
která mi teď hrozí hranou....
Vyšla mi ta zbylá půle,
jak se patří,druhou stranou.

V ústrety převalujíc kyselost pachuťe,
drážděna je žaludeční slinou.
Smrtka hýká:" hajdy na kutě
nebylo to tvoji vinou!"

Snad už v odpolední hodině,
Jak praví jedna z moudrých rozprav.
Zděděná je snad v každé rodině?
Čím jses zkazil, tím se taky naprav!!!