život se odehrává na dlani...

Na dlaň mé ruky
zafoukal větříček.
Zazpíval sloky
všech dětských písniček,
co umí popsat celý svět,
vrátil mě do dětských let.

Obkroužil párkrát každičký prst
a nabral větší spád.
Já zjistila,že nechci si již hrát
a vzpomněla na první prohřešky,
-směšné frašky,
první větší lásky,
kdy jsem se začala ptát na otázky...

Opřel se do dlaní,
silou 115metrů za vteřinu.
Nezeslábl-sílil!
-já skovala se pošetile pod peřinu.
Však nepřestal,
-stále fičí dál.
Tak čekám tu na první hurikán.

A nevím, zda nezahynu,
však vím,že musím pryč.
-oděna v noční košili,
chytám medvědí plyš,
a skáču skrz okno předsudků
do ulic bez domů,
kde pavučiny splétají osud
-od trnitých šípků
až do korun stromů-
A běžím dál bosa,
vtom stoupnu na
červené zábradlí,
padne rosa,

- - A pak už nic - -