Hromada smetí

Padáš na zem,
abys zase vstal.
Podléháš snům,
abys šel dál.
Život tě nutí
pořád dokola
a do zblbnutí
bojovat proti hnutí
citů a rozumu.
Nesmíš se smát,
když pláč ustává,
Musíš se rvát
s nadějí
i bez naděje,
když svoboda
volá, křičí...
Hra nemá děj
a Tebe to ničí.

Padáš na zem
jak hromada smetí...
...každej někdy
takhle sletí...