**červený klaun**

Zdáš se mi,
tak blizko
a přitom daleko jsi,
dva lidé...Ty, já
/poslední
první/ na Zemi..
Mám strach
z okamžiku dotyku,
v tom oka mžiku,
kde nohou do rytmu si stále klepeš,
však před realitou
/do mysli nám vrytou/
neutečeš..
To,
co se má stát
/se stejně stane/..
"A Ty,
nesměj se,
červený klaune"..
/Hraju/
hraju si,
na klávesy,
vychutnávám si výšiny
a basy,,
Tvé rty
ve tvaru
/chuti,
vůně/
mandarinky,
vyvolávají ve mně
staré
/nové/
vzpomínky,,
Náš život,
v rukou klauna je
/smích,
pláč/
kdo z těchto dvou vyhraje..?**