Výkřik
Výkřik
Anotace: co dodat asi jen - jako již tradičně...
perlami světla a polibků
Zmítaná bouří mrtvých oceánů
utápím se v tobě
jako koráb nočního piráta
bez srdce
...
Na kůře bříz zrcadlí se šrámy
mých i tvých dní
dnešních i minulých
smáčeny deštěm
zčernalé kouřem
pláčou
Křivku tvých rtů
obkreslím si do dlaně,
kterou jsi líbal ve večerním tichu,
znamínka na mém zápěstí,
cos laskal
k uzoufání
...
Že z rozbitých kousků světů
poskládal jsi smysluplnou větu,
tuží načmáral mi ji na záda
"Miluji tě," nadepsal jsi na ni
a plakal,
že mě máš navěky
Ve vyschlém prachu
jedno mé obětí
dvě stopy v písku
smyté spěchající řekou
která se nikdy nezastaví
větrem, jenž nikdy neutichne
...
Ten držela jsem v rukou
a rozpálené tiskla tvoje čelo
dýchala dech tvých úst
smetený do plamenů zapomnění
jak můra po něm dychtila
smála se,
plakala,
bála se,
že jsem tě ztratila
...
Komentáře (14)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Nádherné, nevím, co více říct a jak vyjádřit, co ve mne Tvá báseň probudila k životu...
26.12.2007 13:29:00 | Santinan Black
Chybička se vloudila. V sedmém verši mého komentáře, vlastně variace na Tvou báseň, má být:
koráb Lásky mé teď k ránu
02.12.2007 14:56:00 | Kozoroh 1
Báseň je moc hezká.Nejen samé zbožňování,ale skutečný pohled jaká i velká láska opravdu je.
28.11.2007 10:49:00 | s.e.n
tato je taky luxusní a Davi říkal že se mu mega líbí.. :) tkž tu bych volila určo :)
20.11.2007 21:00:00 | Najlin
Myslím, že jsi mne neztratila. Jsme pořád v kontaktu.
Víš, jak to myslím? Ani humorně ani vážně, trochu
vlažně.
27.10.2007 21:03:00 | jehlaspichlas
Gabrielle, když jsem Tě naposledy viděla v krásných černých taroko šatech, pochopila jsem, že Tvé lásky budou podobné...tak tak krásná báseň.
22.10.2007 20:54:00 | Liv
Čtouc Tvé krásné verše propadl jsem se do jakéhosi světa podivných smutků i alegorií, pociťoval nepoznané a výsledným dojmem byl jakýsi pocit marnosti, který jsem shrnul do následujících veršů. Některé z nich navazují na ty Tvé, jiné míří jinam...Jsi asi dost složité tápající stvoření a já zjišťuji, že ani já asi nebudu jiný, ať jsem si snažil namlouvat cokoli...
Ber to tak, že i druzí se utápí ve svém tápání, věčném hledání a pochybách...Měj se hezky, Gábinko!
MARNOST
Ztratila jsem náušnice,
do direk vložila květ,
perly světla zdobí líce,
rty poslední polibek...
Bouře mrtvých oceánů
zmítají mnou do všech stran,
koráb Lásky mnou teď k ránu
pluje větrem chtíče hnán!
Na kůře bříz zobrazují
se smutky Tvých i mých dní,
zvlhlé deštěm se zčerňují
kouřem vyhořelých dní!
Jejich pláč mi z dlaní smývá
racky Tvých rtů otisklé
kde pár znamínek mých zívá,
vzpomíná polibky Tvé!
A z rozbitých kousků světla
jsi jak puzzle poskládal
slůvek pár, co z nebe slétla:
"Miluji Tě!" jsi tam psal...
Měls dojetím zvlhlé oči,
věřil,že mne navěky
máš...Teď vítr prachem točí,
pár stop, kde jsme já a Ty
stáli, spláchla času řeka,
vítr zapomnění svál,
srdce moje stále čeká,
čekat na Tě bude dál!
Měl jsi čelo rozpálené,
ještě cítím Tvých úst dech,
bude smeten do plamene
zapomnění...Je to pech!
Jeden večer plný touhy
ve vzpomínkách rozpustíš
jako cukru prášek pouhý,
že je konec, dobře víš!
22.10.2007 15:47:00 | Kozoroh 1