Pověst z moře

Každý večer Bludný Přízrak
brázdí vody širých moří,
staré plachty má starý vrak,
a na západě slunce hoří.

ON však znovu vyjde vzhůru
po schůdkách až na palubu,
nevnímajíc černou bouři
a na západě měsíc hoří.

Přes oko pásku,muž to starý,
jen dýmku svou si klidně kouří,
život pro něj mnozí dali,
a na západě moře hoří...

Zachoval klid,
proč by šílel,
pro něj zemřel jeho lid,
splatit to byl jeho úděl.

Kýl pomalu v dýmu mizí,
loď se třese,rachotí,
ON pohledem úspěch sklízí,
teď už není úniku.

Náhle hrom a loď se tříští,
i s ním mizí v hlubinách,
začíná žít život příští,
napočítán v hodinách...