Podzímně zimní

Na barevném koberci...
javorového listí,
uvázla, (snad je první)
sněhová vločka...
celou noc poklidně spala
tak nevinná a něžná
křišťálová, blyštící se ve světle,
vysokých dam,
pouličních lamp...

Však to ráno, rozhlédla se
a zjistila že samotná tu je,
lítost zachvátila její srdce...
její slzy rozpouštěly chladné tělo
a ty spalující plameny
její tělo hoří jako na hranici...
nedá se vydržeti více
to ten kat,
schovávající se za rouškou života
slunce
to on
její mladé tělo zmučil,
až rozplynula se v slzu
stékající
po smutném javorovém listí.