Zničím se vlastní vírou

Nenasytně, trhají, rvou, jen pro sebe,
každý cár ze mě, bezohledně.
Tak pokrytecky a sobecky,
bestie !
Zavírám oči, usmívám se,
zatínám zuby, nastavuji tvář,
facka přiletí a já usměvem,oplácím,
násilí nepodporuji,
jen lži mi upřímně do očí,
o uvěření mé se snaž..

Hřích kreslí křídou bělavou,
po černé duši, ach ty hříšníku!
Dítě pekla páchnocího sírou,
jen po mě plyvej plamínky pomsty,
budu je chladností rosy uhašovat..
Nevděčníku, tak se oplácí?
Myslím, že svědmí ti schází!
Zopakus si desatero přikázání!
Jsem jako krucifix,
co strach nahání i samotnému ďáblovi..

Rvy moji důvěru a využívej,
té lásky co zbytkově zbyla v doteku,
poslední kousky tepla zbyly,
v konečcích prstů se zastavily!
Jsi- li hoden, vezmi si vše,
rozebraná byla jsem, a teď?
Ledovou krou, nebo vločkou,
věrně nevěrnou kočkou,
s černou srstí a smaragdovýma očima,
ubírám se cestou do pekla..
Jak peříčko pomalu snáším se dolů..
Úplně dolů..

Horkem žárlivosti, závisti, pyšnosti,
taji v těch ohromných plamenech!
Plamenech lidské zloby.
Jako kočka procházím se bez zájmu,
po žhnoucí podlaze,
jsem symbolem neštěstí, čerta snad?
A peřícko padá dolů,
čisté bez hříchu, ďáblové se bojí,
nikdo nepřiblíží se k čistému,
tak čístému bez hříchu jediného..

Však ..

Přišla kočka, vytasila drápky,
snad konec je té pohádky.
Chytla peříčko a na kousky potrhala,
jen brk po chmýří zbylo,
a vločka? Roztála ..

Co tím chtěl básník říct?
Možná, že i když bude jako kočka příst,
po rozžhavené podlaze se procházet,
a znova bude chuť mít, nacházet,
pouštět vločky do pekla,
i za cenu jejich skázy,
ledovec roztaje, vločka zmizí,
zbydou jen oči kočky ryzí..

Ať už budu jenom kočkou,
nebo sněhobílou vločkou,
či ledovcem co taje,
či pírkem co vzduchem vlaje ..

Vlastní vírou v lidi se zničím..
Naivně..