Čas života

Dávno už nevěřím, že život je sladký.
Že je? Tak mi pojď tu sladkost ukázat!
Každému připadá čas žití krátký,
tím pádem snaží se cokoli dokázat.

Ať si čas ubíhá, jak rychle chce, ¨
stejně každej z nás skončíme v rakvi.
Sami nesklidíme svého života ovoce,
pochutnáme si jen na shnilé tykvi.

To ovoce za nás sklidí někdo jiný,
ten, kdo nastoupí na směnu po nás.
Bude žít život co jsme opustili,
když jsme si přes trám přehodili provaz.

Ať už se probodnem nebo utopíme nazí,
až se to stane, je vlastně jedno jak,
jistý je, že se jim sklizeň zkazí,
až zdrhnou vysílat SOS na maják.

Otcové doufají, že jejich potomci
budou ti, kdo sklidí ta rajská jablka.
Mají tu představu, že umějí pomoci
tak, že osobně uštvou si potomka.

Pravda je taková, že je to na hovno.
Vždyť pod zemí jsme si všichni rovni!
Pozvi si teď svoje děťátko na slovo,
omluv se za sebe, a pak mu řekni:

"Lidé tu žili, žijí a žít budou,
nevěřím, že zrovna ty budeš vyjímka.
Ani ti nejlepší tu dlouho nepobudou,
tak už to nereš, a hoď si šlofíka."