Poslední modlitba

Kult lásky a víra v něj.
Samota a tmavé stíny, které me vidí...
Lezím a poslouchám hlasy z lesa, které me děsí.
Zvuk sovy počítám, zvuku zámku ve dveřích naslouchám...
Schoulená pod peřinou, bílá noční košile.

Pomalu vstávám, tma je kolem a já svůj tep počítám...
Dýchám zrychleně, strach ovládl mé tělo...
Dlaň se dotkla kliky, práh domu sem překročila...
Nechci tu být sama...
Les temný, hukot sovy stále zní a má kůže chládne...
Kroky vedou k lesu, rty zmodralé a tělo bílé.
Uz o mě nikdo nikdy neuslyší...
K poslední modlitbě klekám a odcházím...