Nikdy vám neodpustím zlomená křídla

Nikdy vám neodpustím zlomená křídla našich z Albionu…
Nikdy vám neodpustím krev dětí v srpnu na praporech…
Kde bere se ta drzost, zas a znovu…
…vylézat z děr a opět nabrat dech?

To, že škodili jste vlastním lidem…
Že jste jim vzali naději a čest…
A odešli jste s přezíravým klidem…
…že odplaty Vás mine pěst.

Nikdy Vám neodpustím neúctu k vlastní zemi…
To, že syn v neúctě má otce, děda…
Co chcete nám vzkázat? Jak se hrabe všemi?
Když Vám budu podobný, tak mi běda!

Nikdy Vám neodpustím, ty dráty na hranicích…
Nikdy Vám neodpustím polibky papalášů…
Co chcete ještě říci?
Chcete mi vysvětlit tu trapnost povětrných plášťů?

Jak ta větrná korouhvička…
Hvězda nebo třešnička…

Myslíš, že lepší jsou ti co jsou tam dneska?
Vždyť ti co jsme je málem hnali, kojili je ze svých příruček…
Jaká by mé zemi její země byla lehká, vzbudil-li by se v srdci lvů zas Čech…

Myslíš, že ti co jsou tam dnes…
A berou do huby národ náš a vlast…
Myslíš, že znají co je čest?
A chtějí právo pro tu tvojí strast?

Jen žerou, prý v zájmu lidu…
A pravidla pro ně neplatí…
Jen kde není - sejí bídu…
Neboj – tihle – ti se neztratí!