Tragédii

Zní-li báseň vesele,
nikdy není moje
Jako socha v kostele
máš tváře zkamenělé

Jako měsíc v úplňku
svítí tvoje oči
jako koně splašené
jež nezvládl kočí

Půjdu za ním. Zeptám se,
zda se cítí vinnen,
když si včera v podvečer
spletl brzdu s plynem

Neměl trochu odvahy
zmizel bez lítosti
Jak on tobě! S radostí
zlámal bych mu kosti

Kdyby z pixly vyspoupil
zavázal ti rány...
Jen mé slzy zůstaly
už tu nejsi s námi.